Z archivu - Oldřich Veselý

Vždycky to jednoho tak strašně zaskočí... 17.1.2018 zemřel výjimečný muzikant a člověk. Jeho hudba mě provázela od dob dospívání, později jsem měla tu čest s ním několik let spolupracovat.

Veškerá slova o smutku a ztrátě, která se v takovou chvíli obvykle píší, mi připadají jako klišé. Všechno je tady:

Malý princ
Oldřich Veselý/Martin Kolář

Potichu odejdu ze světa
Kterému zdám se tak cizím
Tam, kde svítí moje planeta
Beze stopy zmizím

Příteli, tiše stůj vedle mě
Zima teď na duši je mi
Zatímco já stoupám od Země
Hvězdy se snášejí k Zemi

Mám svoji víru, že každou vteřinou
Miliony sluncí ve vesmíru jsou

Had pískem plazí se tiše
Vkrádá se jako smrt do spánku
Odcházím o vesmír výše
Planeto květin a beránků

Mám svoji víru, že každou vteřinou
Miliony sluncí ve vesmíru jsou

Mám svoji víru, že každou vteřinou
Miliony srdcí ve vesmíru jsou

Tak někdy někde ahoj, Marťane...