Profesi fotografa si lidé představují různě. Někomu vytane na mysli bohém, fotící hanbaté obrázky v podezřelém ateliéru, jiný si představí umělce, vytvářejícího hodiny to správné zátiší, a někdo si vzpomene na protivnou úřednici, která ho fotila na občanku ;-)
Festival Porta patří k nejdéle fungujícím hudebním přehlídkám v Česku – a už desítky let si udržuje věrné publikum i jedinečnou atmosféru. Máme tu čest spolupracovat s pořadateli Porty dlouhodobě, ale až jubilejní šedesátý ročník přinesl zásadní posun: podařilo se prosadit vnímání Porty jako značky, která potřebuje jednotnou a konzistentní vizuální identitu.
Minule jsme si vysvětlili, proč samotný obrázek ještě není logo. Tentokrát půjdeme o krok dál: podíváme se na různé typy log, jejich výhody i nevýhody a také na to, proč se většina značek neobejde bez více verzí svého loga.
Rodinná firma z italské Pescary, specializovaná na prodej potřeb pro patchwork i hotových výrobků, rychle rostla. Původní „DIY“ grafika přestala odpovídat ambicím značky a bylo jasné, že je čas na profesionální vizuální identitu.
Když grafik předloží zadavateli první návrh, málokdy se dočká pochvaly. Mnohem častěji padne povzdech: „Tady je ještě dost místa.“ To je signál, že brzy přibude logo, slogan, motto, QR kód, adresa, seznam služeb, fotka šéfa a možná i jeho psa – prostě cokoliv, jen aby na ploše nezůstal ani kousek prázdného místa.
V digitálním věku je snadné splést si logo s obyčejným obrázkem. Stačí si otevřít fotobanku, stáhnout klipart, přidat k němu název firmy a hotovo. Jenže – logo není dekorace. Logo je základní kámen vizuální identity značky a musí splnit daleko víc než jen „nějak vypadat“.
Barvy mají obrovský vliv na to, jak značka působí. Existují desítky pouček o „psychologii barev“: modrá je seriózní, červená energická, zelená ekologická. Jenže praxe je složitější – a hlavně zajímavější.
Retrovibes vznikl jako úplně nový online magazín pro fanoušky hudby s nádechem retra – od vinylů a kazet až po moderní revival scény. Cílem bylo vytvořit platformu, která bude působit svěže a současně odkazovat na vizuální jazyk minulých dekád.
