Na plachetnici

Několik let jsem trávila část dovolené „na plachetnici“. Zatímco většina z mých známých se nadšeně hrne na jih, vstříc povalování na pláži do davu turistických destinací, mě to poslední dobou naopak táhne spíš na sever, kde v přístavu nastoupím na klipr a aspoň na pár dní se ze suchozemské krysy měním v...? No, to je jedno:-) Ale co jsou to vlastně klipry?

Koncem 20. století začaly v nizozemských přístavech vznikat společnosti zaměřené na záchranu a rekonstrukci starých obchodních plachetnic z přelomu 19. a 20. století, a jejich další využití v turistickém odvětví. Jedná se především o klipry, ale v menší míře také o škunery, brigy a barky, což jsou zpravidla dvoj až čtyřstěžňové rychlé plachetnice se štíhlým trupem, dnes už pro případ bezvětří vybavené motorem. Klipr není označení konstrukčního typu lodě, ale označuje její účel – jsou to plachetnice 30 až 50 metrů dlouhé, v minulosti používané pro obchod. Jejich nejtypičtějším nákladem býval čaj, odtud pochází název „čajový klipr“. Na tomto místě je vhodné zmínit jistá specifika, kterými se nizozemské plachetnice liší od lodí plujících v hlubších mořích. Zátoka Ijselmeer, kolem které se rozprostírá část nizozemského pobřeží, stejně jako Waddenzee u severní části země, jsou totiž velmi mělké, proto musí mít lodě speciální konstrukci. Především nemají kýl, který zvětšuje ponor lodi a způsobil by její uvíznutí. Místo něj stabilitu lodě zajišťují dvě boční desky, které lze podle potřeby zvedat nebo spouštět podél trupu lodi. Na stabilitě se dále podílí objemný nákladní prostor, v němž v současnosti byly tuny zboží nahrazeny tunami betonu, protože bez zátěže by se loď na vlnách chovala jako lehká skořápka. Pro pohodlí a bezpečí turistů pak byly obytné části lodí vybaveny kuchyní, pohodlnými kajutami, společenskými místnostmi a příslušenstvím, takže vzniklo něco jako plovoucí hotel, kterému nechybí ani požární signalizace.

Upravené lodě pak zpravidla podnikají plavby v pobřežních vodách Severního moře, ale jsou samozřejmě schopné doplout do Baltského moře (oblíbené jsou například plavby kolem Dánských ostrovů), dokonce až do některého z přístavů Litvy nebo Lotyšska. Nicméně nejčastěji byste je potkali v zátoce Ijselmeer, v blízkosti východofríských ostrovů nebo jednou za pět let v Amsterdamu v době konání SAIL Amsterdam - velkolepé přehlídky historických lodí. Na takové plachetnici si také můžete troufnout plout do oblasti nazývané wattové moře, čili Waddenzee.

Plavba na zrekonstruovaných kliprech není nic pro milovníky pláží a jižních moří, spíš by se dala nazvat "zážitkovou dovolenou". Profesionální posádku tvoří jen kapitán a jeden matros, turisté vykonávají funkce lodníků. Očekává se od nich pomoc při kasání plachet; k vytažení největších plachet jsou zapotřebí až čtyři lidé. A pokud má kapitán podezření, že se jeho dočasná posádka nudí, pozve ji do kurzu vázání námořnických uzlů nebo na přednášku o navigaci. A když začne foukat ostrý vítr provázený vytrvalým deštěm, což v Severním moři není ani v létě výjimka, získají turisté téměř dokonalou představu o životě skutečných námořníků.

Fotky, které jsou zde v galerii, jsou zmenšeniny. Snímky v originální velikosti je možné zakoupit na této adrese: https://dagger-26.picfair.com/albums/32178-netherlands-sailing