...aneb po čertech adrenalinové focení
Ne každý den má člověk příležitost fotit rockové legendy. A když už se to poštěstí, vyklube se z toho parádní adrenalinový zážitek. Focení koncertů zahraničních hvězd je totiž svázáno přísnými pravidly - do koridoru pod pódiem jsou fotografové vpuštěni na omezenou dobu (zpravidla první tři písničky), nesmí používat blesk a neměli by si vzájemně překážet.
Archeologický průzkum odhalil další naleziště vykopávek. Tím samozřejmě myslím fotky exhumované ze svého archivu, nikoliv focené osoby:-) Ty bych si tímto označením nikdy nedovolila urazit (i když Michal Prokop to zhodnotil lakonicky ve svém rozhovoru pro iDnes: Důležité je, že stále ještě hrajeme vstoje, těší Michala Prokopa).
Stejně, jako naprostá většina fotografů, i já mám svůj archiv. Ráda bych předstírala, že jde o důmyslně koncipovanou strukturu, přehledně rozčleněnou na témata, kde návštěvník u vchodu dostane precizně nakreslenou orientační mapku a s pomocí důsledně umisťovaných šipek a nápisů obratem ruky nachází to, co hledá. Realita je od této představy bohužel na hony vzdálená.
aneb jak (ne)fotit krajinu...
Krajinářskou fotografií se zabývám jen příležitostně (když mám příležitost, tak to holt cvaknu:-)), ale nedávno mi učarovaly fotky Českého Švýcarska náhodně nalezené na internetu. Prvotní okouzlení se brzy změnilo v konkrétní plán, pro který jsem promyšlenou manipulací nadchla i kamarádku, jinak (dle jejích slov) spíš kavárenského povaleče.
Chris Rea je moje hudební láska už... no, hodně dlouho. Láska téměř bez výhrad:-) Získat fotopas na jeho koncert se pro mě proto stalo otázkou cti:-) Nakonec se zdařilo, nicméně bylo to tak trochu Pyrrhovo vítězství; pro fotografy v Kongresovém centru totiž platila ještě přísnější pravidla, než bývá obvykle zvykem.
Podle fotek v internetových denících nebyl letošní novoroční ohňostroj v Praze tak okázalý, jako jeho varianty v Sydney, Londýně nebo ve Vídni. Nicméně každý ohňostroj je výzvou pro fotografy a proč bych se měla opíjet v nějaké začouzené hospodě, když můžu naložit stativ, foťák a objektivy, vyškrábat se s nimi na příhodný kopec nad vltavským údolím, s téměř hodinovým předstihem si zajistit ničím nerušený výhled a pak v padajícím dešti se sněhem čekat, až to celé propukne?:-)